Česká televize disponuje rozsáhlým fotoarchivem čítajícím řádově statisíce fotografií.
Vzhledem k povaze materiálů, na kterých jsou zaznamenány (převážně negativy a diapozitivy), dochází vlivem času k jejich nenávratnému znehodnocování. Tyto fotografie představují materiál významné kulturní a historické hodnoty. Z důvodu záchrany kulturního dědictví je zachování fotoarchivu důležitou povinností ČT, ta se proto rozhodla fotografie digitalizovat, archivovat a nabídnout veřejnosti na komerční bázi s respektováním práv autorů snímků.

Archiv vznikl během roku 1953, kdy v rámci Fotooddělení Československého rozhlasu byla dokumentována stavba studií a vysílačů v Praze.

Tehdejší televizní pořady se nevysílaly ze záznamu. Vše, co se ve studiu odehrávalo, bylo okamžitě pouštěno do éteru. V mnoha případech je jediným záznamem (z inscenací a jiných pořadů v té době vysílaných) složka s negativy v archivu Fotooddělení ČT.

 

V pozdější době, kdy se pořady ČST vysílaly ze záznamu a kdy do skladby programu zasahoval aparát KSČ, se stávalo, že některé pořady nebylo možné odvysílat kvůli jejich obsahu, nebo pro obsazení některých rolí osobami, které stranický aparát odmítl akceptovat. Záznamy byly zničeny, a tak opět jedinou obrazovou informací je náš archiv. Pro ilustraci: ve známém pořadu „Taková normální rodinka“ v jednom díle hrál malíře herec Pavel Landovský, který byl přeobsazen Jaroslavem Moučkou. Pohyblivý záznam s Landovským byl smazán a neexistuje. My jeho fotografie v archivu máme.

 

Převážná část archivu je v černobílých negativech. Nejběžněji se používaly svitkové filmy a formát negativů je z převážné většiny 6x6 cm. Černobíle se fotografovalo až do začátku 90. let. Fotografové v té době kombinovali jak černobílé, tak i barevné negativy. Na barevné negativy, které v počátku sloužily pouze jako doplněk k ČB filmům, se fotografovalo od roku 1971. První byl televizní film „Babička“ (kde hrála mladičká Libuše Šafránková roli Barunky) a je fotografován na ještě nemaskované barevné negativy.

 

V roce 1995 jsme zahájili dokumentaci pořadů na barevné kinofilmy. Vynutila si to televizní technologie, která pracovala s nízkou hladinou osvětlení a velmi citlivé filmy byly jen v kinofilmu.

 

V roce 2004 jsme plně přešli na dokumentaci digitálními přístroji. Fotografujeme jen do formátu RAW. Ten pak zůstává v archivu jako barevný digitální negativ. Pro potřeby ČT a třetích osob je z něj generován obraz do formátu JPG, který obsahuje potřebná metadata.

 

Celkový počet uložených záběrů v našem archivu není znám. Existuje jen hrubý odhad: cca 500 000 snímků na černobílých a barevných negativech (mizivé množství tvoří barevné diapozitivy). Roční přírůstek je v současné době cca 2500 snímků.